Pověst je epický útvar lidové slovesnosti. Jádro příběhu může být pravdivé, avšak díky ústnímu převypravování je příběh kvůli dramatičnosti a líbivosti většinou značně dokreslen. Pověsti tak mohou být brány jako historické zdroje pouze s rezervou. Pověsti jsou vždy místně i časově lokalizovány a svými vypravěči a posluchači byly a jsou považovány za pravdivé - tím se liší od pohádek. Pohádky byly vytvořeny kvůli spravedlnosti v době, kdy lidé pracovali na polích pod dozorem drábů, a tak si začali vymýšlet "pohádky", které vždy končily šťastně a dodávaly lidem naději, že vše dopadne dobře.

Z pověstí z Krouny a okolí, které se uchovaly do dnešní doby, můžeme vytušit ráz dávné krajiny - rozsáhlé hluboké lesy, těžko přístupný kopcovitý terén, bažiny, tůně. Dozvídáme se o původu staveb, o lidech se zvláštními schopnostmi, o volně pobíhající divoké zvěři …

Moravcová Hana, kronikářka obce